Krásná, středně velká sova s krémovým až bílým spodkem a šedými, jemně kropenatými křídly. Její houkání zní jako překvapivě agresivní syčení, což jen doplňuje její dravou povahu – je to velká lovkyně, jejíž hlavní potravou jsou hraboši.

Sova pálená (Tyto alba) je výrazně synantropním druhem, tedy druhem, která je výrazně vázaný na člověka a jeho činnost. Hnízdí na různých lidských stavbách, především statcích, a pohybuje se v otevřené zemědělské krajině, kde loví už zmíněné hraboše, které občas doplní i jiní malí obratlovci, včetně ptáků, nebo hmyz.

Ještě před 100 lety byla sova pálená běžně se vyskytujícím druhem, v průběhu druhé poloviny 20. století ale její početnost významně poklesla. Tento neblahý trend bohužel pokračoval i nadále a dnes je tato půvabná sova kriticky ohrožená.

Můžou za to dva hlavní faktory: prvním je nedostatečná a nestabilní potravní nabídka. V moderní zemědělské krajině totiž populace hrabošů podléhají silným a plošným populačním výkyvům, které sovám páleným velmi znesnadňují efektivní rozmnožování a přežívání zimních období.

Druhým významným faktorem je vysoká míra úmrtnosti sov pálených. Ta má různé příčiny, nejčastěji však jde o predaci jinými dravci a šelmami, kolize s dopravními prostředky a takzvané antropogenní pasti – komíny, různé roury a dutiny ve stavbách a nádrže, kam sovy vlezou a už nikdy nevylezou ven.

V roce 2009 jsme se rozhodli, že zkusíme alespoň malým dílem přispět situaci sovy pálené v české krajině.

Měli jsme a máme několik párů tohoto druhu, které jsme složili dílem z našich chovů, dílem z chovů od spřátelených chovatelů a dílem z handicapovaných jedinců, kteří skončili v naší záchranné stanici a kvůli přetrvávajícím omezením v důsledku zranění nemohli být navráceni do volné přírody.

Projekt na záchranu

V roce 2009 poprvé a na chvíli naposled a poté od roku 2014 už nepřetržitě každoročně odchováme několik desítek mláďat sovy pálené.

Ty necháváme co nejdéle u rodičů a poté je přesouváme do naší prostorné rozletovací voliéry, kde se v bezpečném prostředí učí lovit živou kořist. Lov není geneticky vrozenou, samozřejmou dovedností, a je proto naprosto klíčové mláďata před vypuštěním takto „dovzdělat“.

Dopeřená a rozlovená mláďata poté přesouváme na několik předem domluvených stanovišť, která jsme vybrali ve spolupráci s ornitology z České společnosti ornitologické.

Jde o stavení, kde mají mladé sovy ideální podmínky ke startu do života. Pár týdnů jsou zde ještě přikrmovány a pak už je na nich, jak se poperou se životem.

Let projektu
Návrat sovy
pálené

Odchovaných
a vypuštěných
mláďat

Vypouštěcí lokality
– Křepenice, Rabyně a Hrachov

12

239

3

Život v divoké přírodě je těžký, a pro lovce to platí obzvlášť. Podle vědců si dokážou úspěšně ulovit kořist až na každý 10. pokus. To znamená, že jsou 9krát o hladu, a to v zimě, v létě, za deště i větru. Každé zranění či slabost pak často bývá fatální.

To, že jsme do volné přírody vypustili bezmála 250 dobře vybavených mláďat sovy pálené, tedy ani zdaleka neznamená, že všichni tito jedinci přežili. To však neznamená, že nemáme dobré zprávy.

Doposud máme 8 zpětných hlášení, 4 nálezy uhynulých jedinců, 2 kontrolní odchyty a 2 potvrzená hnízdění. Na nálezech úhynů je pozitivní alespoň fakt, že všechny byly nalezeny daleko od míst vypuštění. To dokládá, že tito jedinci po několik sezón úspěšně přežívali.