Sokolnictví je starodávné umění lovu, při kterém se používají draví ptáci. Je založeno na citlivém přístupu, kdy divoké zvíře pochopí, že spolupráce s člověkem je výhodná.

Jde o loveckou metodu, která byla objevena lidmi ve střední Asii před asi před 5 tisíci lety. Obyvatelé nehostinných plání zjistili, že dravec se dá zkrotit, vycvičit a loví kořist, tedy maso, mnohem lépe než tehdejší zbraně – luky či oštěpy.

Později se sokolnictví rozšířilo do Evropy a arabských států a od raného středověku prožívalo obrovský rozmach. V tomto „zlatém věku“ sokolnictví ale tuto metodu lovu směla využívat pouze vládnoucí vrstva – šlechta, panovníci. Běžným smrtelníkům bylo pod hrozbou vysokých trestů zakázáno. Z našeho území máme první stopy o sokolnictví už z období Velkomoravské říše a poté z éry Přemyslovců.

S vynálezem palných zbraní, mnohem účinnějších než dravci, sokolnictví zvolna ztrácelo své výsadní postavení a v 19. století téměř vymizelo (s výjimkou arabských států a v Evropě Velké Británie).

Začátkem 20. století začalo sokolnictví opět ožívat a v mnoha státech světa začaly vznikat sokolnické organizace. Klub sokolníků Českomoravské myslivecké jednoty (dále ČMMJ) byl založený v roce 1967, kdy zároveň zákon povolil způsob lovu cvičeným dravcem.

Od této doby se český klub rozrůstá, aktuálně má přes 600 členů a na počet obyvatel patří mezi největší na světě, což dokládá nejen vysokou popularitu, ale též úroveň našeho sokolnictví.

Jaký má v moderní společnosti tato starodávná tradice význam? Především jde o cennou část historie a kultury, která díky vášni lidí po celém světě stále zůstává živou.

Význam sokolnictví v současné době potvrzuje i milník z roku 2010, kdy se České republice a dalším 10 státům podařilo zapsat sokolnictví na seznam UNESCO
jako nehmotné kulturní dědictví lidstva. Další státy se později přidaly.

Sokolnictví dnes

Moderní sokolnictví už pochopitelně není prostředkem obživy ani zábavou elit. Místo králů a šlechticů slouží běžným občanům například na letištích, kde se dravci využívají k odhánění jiných ptáků, a tím k biologické ochraně těchto areálů.

Změnilo se i nakládání s dravými ptáky a sokoly (geneticky jde o odlišnou čeleď od ostatních „dravců“) – sokolníci je mohou získat pouze za podmínek souladných s ochranou přírody. I proto je mezi sokolníky mnoho chovatelů, kteří dravce, sokoly i sovy odchovávají. Tito jsou pak v souladu s legislativou v sokolnictví používáni.

Kromě toho se řada sokolníků angažuje též v záchranných projektech ohrožených druhů nebo se pomocí osvěty snaží předávat své znalosti a zkušenosti dál. Vysvětlovat, jak důležitou roli dravci v přírodě zastávají.

Nejlepší je na stránkách Klubu sokolníků ČMMJ vyhledat středisko, které je vám nejblíž, a kontaktovat jeho předsedu.

Ten vás odkáže na zkušeného sokolníka, který vše vysvětlí a pomůže vám opravdu se zamyslet nad tím, zda je takzvaná sokolnická adeptura pro vás opravdu vhodná.

Jak se stát sokolníkem?

Jde o minimálně roční proces, který vyžaduje mnoho času i energie – pod vedením sokolnického garanta musíte nabýt spoustu teoretických znalostí i praktických dovedností.

Podmínkou pro nástup do sokolnické adeptury je předchozí složení myslivecké zkoušky, řádné členství v ČMMJ a také plnoletost.

Úspěšné složení sokolnických zkoušek a zahájení členství v klubu sokolníků je poté začátkem – v ideálním případě – dlouhé cesty plné dalšího poznání a zážitků.